Původní roztavená hornina (magma) má různé složení. Čím blíže k plášti (tedy hlouběji) bylo původní místo roztavené horniny, tím bude výsledná hornina obsahovat více tmavých minerálů a její chemická reakce bude bazická (zásaditá). Čím blíže k zemské, především kontinentální, kůře vzniklo původní magma, tím bude hornina světlejší a bude mít chemickou reakci kyselejší. Žula vzniká v kontinentální kůře, relativně daleko od pláště. Proto její barva je světlá a reakce kyselá. Tmavé minerály mají nižší viskozitu a jsou těžší než světlé minerály. Tím pádem světlé magma vystoupá výš k povrchu Země a tmavé magma zůstává spíš v plášti. Proto se v přírodě častěji vyskytují světlé hlubinné horniny (žuly, diority) než tmavé (gabra).
Liberecká žula je hrubozrnná vyvřelina tvořící většinu podloží města Liberce. Charakteristické světle růžové zbarvení způsobují hlavně růžové vyrostlice draselného živce, které zaujímají až polovinu objemu horniny. Jejich tvar je obvykle tlustě tabulkovitý. Řezy největších vyrostlic dosahují rozměrů 3 × 2cm. V hrubozrnné (5–10mm) základní hmotě je vedle draselného živce i sodno-vápenatý živec (plagioklas), křemen, biotit a amfibol, muskovit a v malém množství také zirkon, apatit, titanit, ortit, magnetit a pyrit.
Xenolit v liberecké žule. Xenolit je kus cizí horniny, který se do žuly dostal v době, kdy byla ještě v plastickém stavu, foto: Ivan Rous