Skip to main content

Lokalita 2: Křižovatka u jezírka

Tvrdý jako žula

Liberecká žula je opravdu tvrdá, pevnost v tlaku je od 149 600 do 221 800 MPa. Jenom pro porovnání, na rozmáčknutí vlašského ořechu stačí síla přibližně 20 MPa. Navíc je liberecká žula velice málo pórovitá, pórovitost je jenom 0,57 %. S tím souvisí i nasákavost do ustálené hmotnosti, která je 0.298 až 0.303 % což je velmi nízká hodnota. Proto se výborně hodí při použití ve stavebnictví, nebo na pomníky. Vydrží velice dlouho, téměř vůbec, ve smyslu lidského měření času, nepodléhá erozi.

Všechny tyto vlastnosti způsobují, že tam kde je liberecká žula v podloží, téměř neexistuje podzemní voda. Voda se nemá kam vsáknout a nemá kudy odtéct, pokud tedy není žula rozpukaná tektonickými pohyby. Důkazem je běžný výskyt rašelinišť v Jizerských horách. Vrcholové části Jizerských hor jsou tvořeny libereckou žulou a proto se tam drží voda. Díky vyšší nadmořské výšce, která nevyhovuje běžným stromům a bylinám, se v těchto lagunách tvoří rašeliniště, jako například Na čihadle.

Rašeliniště Na čihadle, foto: Emil Drápela

Živce - perla liberecké žuly

Živce jsou skupinou horninotvorných minerálů z oddělení silikátů. Tvoří až 60 % zemské kůry. Živce se dělí podle chemického složení na:

  • sodno-draselné živce čili alkalické živce - ortoklasy,
  • sodno-vápenaté živce čili plagioklasy,
  • draselno-barnaté živce.

Pro libereckou žulu jsou charakteristické růžové ortoklasy, které zaujímají až polovinu objemu horniny a dosahují rozměrů až 3 × 6 cm. Jejich chemické složení je KAlSi3O8. Růžová barva je způsobena vysokým obsahem hliníku. Tyto ortoklasy mají vysokou teplotu krystalizace, takže při tuhnutí původního magmatu krystalizují jako první. Mají tudíž kolem sebe polotekutou hmotu a můžou proto růst do velkých rozměrů. Další minerály krystalizují při podstatně nižší teplotě a proto už nemají tolik prostoru a tvoří výrazně menší krystaly.

Co dál obsahuje liberecká žula?

Další složkou liberecké žuly jsou bílo-šedé plagioklasy, tj. vápenaté živce. Ty většinou obalují růžové ortoklasy, protože živce se běžně mísí dohromady. Při tuhnutí magmatu tudíž ortoklas působil jako krystalizační jádro a plagioklas se vysrážel kolem již hotových krystalů ortoglasu.

Dalším minerálem, který krystalizoval z magmatu byla tmavá slída, biotit. Slída je označení pro velmi širokou skupinu minerálů patřících mezi hlinitokřemičitany. Mají dokonalou bazální štěpnost, která se projevuje perleťovým leskem na štěpných plochách. Tento typický znak je dán jejich vrstevnatou krystalovou strukturou. Biotit je trioktaedrická slída; chemicky je to K(Mg,Fe2+)3[(OH,F)2(Al,Fe3+)Si3O10], má tmavou až černou barvu. V liberecké žule tvoří drobné černé krystalky, ale není to jediný tmavý minerál v liberecké žule. Kromě biotitu obsahuje liberecká žula ještě malé množství tmavého turmalínu.

Poslední krystalizoval z magmatu křemen, který vyplnil poslední volný prostor mezi již ztuhlými minerály a zpevnil celou horninu. Křemen, chemicky SiO2, je běžnou součástí všech žul. V liberecké žule tvoří drobné, poloprůsvitné krystaly rovnoměrně rozptýlené v celé hornině.

Krystal záhnědy (barevné odrůdy křemene) z lomu v Ruprechticích, foto: Emil Drápela

← Jít na lokalitu 1 (prostor před muzeem)

Jít na lokalitu 3 (park Lidové sady) →