Lokalita 3: Park Lidové sady
K čemu je dobrá žula?
Liberecká žula má dobré mechanické vlastnosti, což z ní dělá vynikající stavební kámen. Lze ji těžit ve velkých blocích a z nich vytvářet unikátní stavby či umělecká díla; menší bloky se pak obvykle využijí na dlažební kostky různých velikostí. V lomu nepřijde žádný její kousek nazmar - i žulová drť se využívá jako kvalitní štěrkový materiál, což lze vidět i v parku, kde se nacházíte. Vzhledem k tomu, že žula v lomu netvoří absolutně stejnorodou masu, ale někde je kvalitnější a vytváří velké bloky a naopak jinde je hodně porušena puklinami a jednotlivé minerály jsou méně promíchány (tvoří tzv. pegmatit), musí i lomaři vědět, kterou část skály mají odlomit, aby získali materiál vhodný pro daný účel.
Pegmatit je hornina, která má stejné složení jako žula, avšak jednotlivé minerální složky jsou mnohem méně promíchány, foto: Veronika Ličaverová
Jako stavební kámen je liberecká žula hojně rozšířena v širokém okolí. Oproti měkkým pískovcům nebo houževnatým, ale obtížně opracovatelným čedičům má totiž výhodu, že ji lze lámat na kvádry požadovaných tvarů. Najdete ji kromě dlažby i v řadě podezdívek starých libereckých vil, jsou z ní budovány opěrné zdi, ploty, schody i různé architektonické prvky. Po vyleštění z ní vzniká exkluzivní vnitřní dlažba či obklady, populární je také jako kámen pro náhrobky. Menší vyleštěné desky lze použít pro grilování. Na přelomu 19. a 20. století šlo o natolik levný a dostupný stavební materiál, že lze říci, že onen “starý Liberec”, vybudovaný v době největšího rozkvětu místního průmyslu, je z velké části postaven právě z ní. Historickému centru města právě liberecká žula dodává onu unikátní atmosféru, kterou v jiných městech nenajdeme.
Příklad využití žuly ve stavebnictví, budova P TUL, foto: Emil Drápela
Liberecká žula a umění
Ačkoli liberecká žula je hrubozrnným materiálem, který se ne zrovna dobře opracovává a nejde z něj dělat jemné detaily, je i přesto oblíbená mezi umělci, kteří z ní vytvářejí svá díla. V Liberci a jeho okolí z ní najdeme hned několik pomníků či drobných uměleckých děl, u jednoho z nich stojíte. Mezi významná díla, vytvořená z liberecké žuly, patří pomník Jana Žižky v Trocnově, památník osvobození ve Frýdku-Místku, Zpívající fontána v Mariánských lázních, kašny v Jindřichově Hradci, Frýdlantu, Jablonci nad Nisou, či bývalý Stalinův pomník na pražské Letné. I dnes však jde o inspirující materiál, což dokazuje objednávka 73 tunového monolitu sochařem Jaroslavem Rónou. Společně s tímto blokem byl vytěžen ještě jeden větší, o váze přes 100 tun, který je vůbec největším blokem žuly vytěženým v Česku v novodobých dějinách.
Stotunový blok vytěžený v lomu Ruprechtice, foto: Martin Mašek
Co se týká užitého umění, je liberecká žula využita na řadě míst jako dekorativní dlažba, obklad, či stavební prvek. Známé je její využití jako výzdoby řady stanic pražského metra a prostoru mezi starou a novou budovou Národního divadla. V Liberci je pak součástí dlažební mozaiky na náměstí Dr. E. Beneše. Protože se však liberecká žula nenachází pouze v městě Liberci, ale i jeho okolí, včetně podstatné části města Jablonec nad Nisou, najdeme umělecká díla z liberecké žuly i tam. Příkladem může být ztvárnění městského znaku nad hlavním vchodem do jablonecké radnice.
Žulová dlažba - kostka prasklá v důsledku vnitřního pnutí, foto: Emil Drápela
Symbol síly a stálosti
Žula je pro své mechanické vlastnosti vnímána jako symbol odolnosti a stálosti. Právě proto však v minulosti byla využívána ke stavbě realizací, které měly za cíl oslavovat různé totalitní režimy, jejich sílu a “věčnost”. I liberecká žula, která je navíc esteticky hodnotná, byla v minulosti využita jak nacistickým, tak i komunistickým režimem. V 30. letech 20. století většina liberecké žuly mířila do Norimberku, kde z ní byl stavěn podle megalomanského projektu architekta Alberta Speera areál pro nacistické srazy. Pro místní německé podnikatele se jednalo o výhodnou zakázku, agresivní národně socialistickou rétoriku tak blahosklonně přehlíželi. V 50. letech 20. století pak vzniklo v Praze neobyčejné dílo sochaře Otakara Švece, největší skupinové sousoší v Evropě, které však oslavovalo kult osobnosti diktátora Stalina. Sousoší bylo po sedmi letech své existence z ideologických důvodů odstřeleno.
Stalinův pomník na pražské letné, zdroj: Wikimedia Commons, Miroslav Vopata