Skip to main content

Lokalita 5: Parčík za budovou G

Z hlubin až na vrcholky hor

Jak jsme již dříve uvedli, liberecká žula je hlubinná vyvřelina. Jak se tedy dostala na povrch? Tento proces je velice zdlouhavý, komplikovaný a ne vždy je plně vysvětlen. Největší úlohu v tomto procesu hrají tzv. horotvorné pohyby způsobené pohybem litosférických desek. Litosférické desky jsou poměrně tuhá tělesa, která tvoří nejsvrchnější část Země a pomalu se pohybují po zemském plášti. Tento pohyb (maximálně 11 cm za rok) je doprovázen srážkami jednotlivých desek. Když se srazí dvě litosférické desky, dojde buď k podsouvání jedné (těžší desky) pod druhou a pak vznikají sopky, nebo se okraje desek srazí čelněa dojde k pokrčeníokrajů obou desek a často ke spojení několika desek v jednu. To je i případ Jizerských hor, které vznikly pokrčením a spojením dvou desek: skandinávské na severu a evropské na jihu. Při této kolizi byly okrajové části desek vyzviženy několik kilometrů nad původní povrch, čímž vznikly hory - v našem případě Jizerské hory. Předpokládá se, že při vzniku měly Jizerské hory výšku několik kilometrů, odborníci vypočítali, že nejvyšší vrcholky mohly mít výšku až 8 000 m nad mořem a mohly být tedy vysoké jako současný Himálaj. Při vyzvedávání Jizerek se tak dostaly blíže k povrchu i tělesa hlubinných vyvřelin, které byly původně několik kilometrů pod povrchem. Tento proces probíhal asi před 200 miliony lety.

Kde se vzala žula na povrchu?

Další fáze životahor je zvětrávání. Vlivem slunce, vody, větru, ale i organismů se Jizerské hory začaly rozpadat, vrcholky hor se obrušovaly a jejich výška se zmenšovala. Jak se postupně tyto zvětralé části odplavovaly řekami, odhalovaly se vnitřní části hor, až bylo obnaženo nejtvrdší jádro hor tvořené žulami. Takže za 200 milionů let se vrcholky které měly původně 8 000 m a byly tvořeny původně převážně měkkými horninami (vápenci či pískovci), se zmenšily na 1000 metrů a jsou dnes tvořeny nejodolnější horninami, žulami. Vše dotvořil ledovec za posledních 100 000 let, který shladil vrcholky do dnešní podoby a zanechal nám žuly na povrchu.

Severní svah Jizerských hor je hranicí mezi žulami a méně odolnými horninami v podhůří, foto: Emil Drápela

Příběh Ještědu

Okolí Liberce je ale formováno ještě jednou, výrazně mladší geologickou strukturou, tzv. Lužickým zlomem. Lužický zlom tvoří rozhraní mezi žulami na severovýchodě a pískovci české křídové pánve na jihozápadě. Je dlouhý asi 110 km a začíná u německých Dráždan a končí u Jičína. V okolí Liberce se nejvíce projevuje výzdvihem Ještědského hřbetu nad povrch české křídové pánve a výskytem rudních ložisek v okolí Liberce. Při tomto výzdvihu byly spolu s ním vyvlečeny k povrchu z podloží křídových pískovců i malé kry hornin permského a jurského stáří. Poslední významnější aktivita se na tomto zlomu odehrála asi před 20 miliony lety, a tudíž eroze měla výrazně méně času je ohladit.

Křemencová vrása na Ještědském hřebeni poblíž 15. poledníku, foto: Emil Drápela