Jak jsme již dříve uvedli, liberecká žula je hlubinná vyvřelina. Jak se tedy dostala na povrch? Tento proces je velice zdlouhavý, komplikovaný a ne vždy je plně vysvětlen. Největší úlohu v tomto procesu hrají tzv. horotvorné pohyby způsobené pohybem litosférických desek. Litosférické desky jsou poměrně tuhá tělesa, která tvoří nejsvrchnější část Země a pomalu se pohybují po zemském plášti. Tento pohyb (maximálně 11 cm za rok) je doprovázen srážkami jednotlivých desek. Když se srazí dvě litosférické desky, dojde buď k podsouvání jedné (těžší desky) pod druhou a pak vznikají sopky, nebo se okraje desek srazí „čelně“ a dojde k „pokrčení“ okrajů obou desek a často ke spojení několika desek v jednu. To je i případ Jizerských hor, které vznikly pokrčením a spojením dvou desek: skandinávské na severu a evropské na jihu. Při této kolizi byly okrajové části desek vyzviženy několik kilometrů nad původní povrch, čímž vznikly hory - v našem případě Jizerské hory. Předpokládá se, že při vzniku měly Jizerské hory výšku několik kilometrů, odborníci vypočítali, že nejvyšší vrcholky mohly mít výšku až 8 000 m nad mořem a mohly být tedy vysoké jako současný Himálaj. Při vyzvedávání Jizerek se tak dostaly blíže k povrchu i tělesa hlubinných vyvřelin, které byly původně několik kilometrů pod povrchem. Tento proces probíhal asi před 200 miliony lety.